Mincovnictví

Během laténského období se ve střední Evropě začíná rozvíjet technologie mincovnictví jako důležitá součást keltské kultury. Keltové převzali inspiraci od středomořských civilizací, především Řeků a později i Římanů, jejichž mince napodobovali. První keltské mince byly vyráběny ražbou z drahých kovů, zejména ze zlata a stříbra, ale postupně se objevují i slitiny, například elektron. Výroba začínala tavením kovu v keramických nebo bronzových tyglících, načež se kov naléval do forem a vytvářely se polotovary – zlaté nebo stříbrné kulaté destičky. Ty byly poté za horka nebo chladu ručně opracovávány a raženy pomocí raznic, které obsahovaly reliéfní motivy. Tyto motivy často zahrnovaly stylizované hlavy, zvířata nebo geometrické vzory a měly nejen estetický, ale i symbolický význam. Mincovnictví sloužilo nejen k obchodu, ale i jako projev moci a prestiže, přičemž mince mohly plnit funkci rituálního daru nebo symbolu loajality vůči náčelníkovi či kmeni.